Něco o mé maličkosti
- Nemám žádné výhradně oblíbené jídlo, jím všechno a rád a nejraději asi čerstvý chléb s máslem.
- Při vojenské službě mi naměřili výšku 160 centimetrů. Od té doby jsem se asi trochu ubrousil pohybem po této planetě. Vážím víc než bych si přál (zatím).
- Moje rodiče Jaroslava a František a tudíž moje kořeny, jsou z okolí města Pacov na Českomoravské vysočině.
- Narozen jsem v Českých Budějovicích v květnu roku 1956 a s jihočeskou metropolí je svázán můj celý dosavadní život.
- Vyučil jsem se kuchařem (1971 – 73) a poté vystudoval Střední hotelovou školu v Mariánských Lázních (1974 – 78). Asi do roku 1993 jsem pracoval u podniku Hotely a restaurace v Českých Budějovicích na různých postech (kuchař, provozní, vedoucí provozovny, technolog výroby).
- Téměř deset roků jsem působil jako odborný učitel na českobudějovické Integrované škole cestovního ruchu na Senovážném náměstí. Měl jsem na starosti praxi žáků hotelové školy a moc mě to bavilo.
- Od roku 1988 jsem ženatý a s manželkou si vážíme toho, že se s námi naše dcery, Živana(nar.1988) a Tereza(nar.1990), stále ještě kamarádí.
- Má nejmilejší místa se nacházejí v Novohradských horách, kam jezdím jak to jenom jde, rok co rok, už od mého prvního skautského tábora v roce 1969.
- Přibližně třicet let jsem měl na starosti houf kluků a později i děvčat coby pionýrský, pak skautský a nakonec tábornický oddíl či klub Čtveráci a proto je vandrování, táboření, skautování a trampování jakož i hraní si s malými i velkými mou největší životní láskou.
- Baví mě – výtvarné umění, divadlo, film, architektura – chodit po lese a vůbec se toulat krajinou i nocí – fotografovat – jezdit na kole – hrát na kytaru a zpívat s přáteli písničky z mládí – spát pod širým nebem – cestovat – pít pivo, víno, kořalku i čistou vodu
- Kromě Budějovic bych mohl bydlet v Novohradských horách, v Mariánských Lázních a případně někde v Itálii poblíž Florencie.
- Mým krédem na cestě životem je nejspíš věta, kterou mi do památníčku či lépe „cancáku“ napsala jedna vzácná paní přezdívkou Nuška: NIKDY NENÍ POZDĚ ZAČÍT ZNOVU.
